Kostelní 24, 170 00 Praha 7    tel: 732 377 537    info@zdrsem.cz

Sledujte nás na Facebook

Aktuality
hello

Na autobusové zastávce

Jedu okolo Penny v Horšovském Týně, vracím se z očkování a čipování psa. Vedle Penny je autobusová zastávka. Najednou vidím, jak bezvládné tělo padá na zem směrem k našemu autu, hlava dopadá na chodník a vycákne docela dost krve. Asi jako ve filmu. Do toho se ozve křik.

Dopravní nehoda stručně

Ahoj všichni ZDRSEM, chtěla bych aspoň touto cestou poděkovat za přípravu na situace, kdy "rozhodují okamžiky". Zúčastnila jsem se loni vašeho kurzu pořádaného pod hlavičkou Adventury. Už tehdy se mi výuka líbila a měla jsem pocit, že to byl smysluplně využitý čas bez ohledu na to, že jsem potřebovala potvrzení pro vedení dětského tábora.

Opilý řidič vás smete i se stojícím autem

Zdrsemáci moji zlatí, dnes večer jsem byla svědkem dopravní nehody :-(. Tak vám to musím hned dát vědět. Celou nehodu jsem viděla z chodníku.

Proletěl 15 metrů vzduchem

Ahoj, tak ti(*) otřesená píšu, jak jsem asistovala u bouračky… Jedu si takhle hezky autobusem na předním sedadle, učím se na zkoušku, v Braníku a najednou prdho u nohou se mi válí spolucestující. Kouknu na ně a pak ven, abych zjistila, o čeho jsme to vlastně narazili... tak deset metrů před náma na silnici někdo leží.

První pomoc po drátě, aneb maminka nedýchá, co mám dělat?!

Milí Zdrhsemáci, všechny vás zdravím a omlouvám se, že čajovnu nestíhám, ale za dva týdny letím do Nepálu okouknout jejich hory a tak mám napilno.

Víkend za všechny prachy, aneb resuscitace po pařbě a bez guláše…

Záměrně píšu v množném čísle, protože jsme byli perfektně sehraný tým a pokud to šlo, vzájemně se střídali…

Na basketu se přece neumírá na srdce

Ahoj Honzo, co víc napsat? Hrál se zápas a najednou jsem slyšela ránu, jak někdo spadnul - což si při souboji pod košem stává, takže jsem tomu zas tak moc nevěnovala pozornost. Když se po pár vteřinách nezvedl, bylo to divné. Rozhodčí to odpískal, spoluhráči mu pak pomáhali na nohy a on se složil znovu.

Pod rolbou

Ahoj, tak jsem si hned vyzkoušel, co jste mě na podzim naučili... Rolba cestou na horskou chatu měla poruchu, vysadily ji brzdy a než se ji podařilo zastavit, tak odcouvala asi 10 metrů a zůstala pod ní holka, normálně pod pásem.

Drobnička na zastávce

První reálná ZDRSEMOVá (pro neznalé záchranářská, respektive prvně pomocní) zkušenost.
Bezdomovec, opilý. Pád na schodech, poranění hlavy, otřes mozku spíše ne, při vědomý, schopen komunikace. Metro Dejvická, schody směr autobusy na Vítězném náměstí.

Resuscitace autobusem sraženého chodce

Zdravím Vás všechny a posílám příhodu z uplynulého víkendu... Vím, že je zvláštní, že ho posílám zase já, ale já to asi prostě nějak přitahuju nebo co, už by se mě to ale mohlo pustit...

Na autobusové zastávce

21.9.

Jedu okolo Penny v Horšovském Týně, vracím se z očkování a čipování psa. Vedle Penny je autobusová zastávka. Najednou vidím, jak bezvládné tělo padá na zem směrem k našemu autu, hlava dopadá na chodník a vycákne docela dost krve. Asi jako ve filmu. Do toho se ozve křik.

O dvacet metrů dál zastavuju, pomalu, sleduju zrcátko a snažím se zůstat v klidu. Dávám pokyny rodině, ať zůstanou v autě. Jsme na přehledném místě ve městě. Spouštím výstražná světla, opatrně vystupuju, aby mě nikdo nesejmul. Pomalu jdu k nim. Vyhodnocuju situaci. To už znám, to jsem dělal, říkám si. Zastav, podívej se. Leží tam v louži krve, cuká sebou, má křeče, v první chvíli mě napadá záchvat epilepsie.

Vedle leží pivo. Muž vypadá jako punker. Slyším, že pán vedle mne volá rychlou. Kontroluju dech. Dýchá. Nereaguje. Krev nikde necáká. Volám na manželku, ať mi přinese lékárničku. Hledám rukavice. Nemůžu je najít. Stres. Nechce se mi na něj sahat jen tak, zvlášť když dýchá. Pravidelně. Žádné lapání po dechu, žádné mělké nádechy. Ochraň sebe jako první - pravidlo číslo jedna.

Ujišťuji se, že mám roušku, bo do něj bych jen tak dýchat nechtěl. Celá pusa od krve. Jsem rád, že roušku mám. Vedle hystericky křičí žena, uklidňuji ji. Přivolávám pána, který volá na záchranku a říkám mu, aby zapnul hlasitý odposlech. Mezitím se mě někdo ptá, zda jsem doktor. Říkám, že ne, a ptám se ho, zda on ano. Není. Z úst zraněného teče krev, otáčím ho proto na bok a okolo stojícím vysvětluju situaci. Ptám se ženy - očividně družka zraněného - co bere. Že mi musí říct pravdu. Říká mi ji. Zraněný se najednou probírá, reaguje, mumlá, je jak sjetej a zmatenej. Má obrovskou sílu. Zvedá se a mě napadá, co budu dělat, když bude agresivní. Nechci mít na sobě jeho krev. Ale v pohodě. Mluvím na něj, snažím se ho uklidnit. Hodně mi v tom pomáhá i jeho žena, která se uklidňuje, když vidí, že žije.

Pak se objevuje lékařka se sestrou od doktorů, co jsou nad zastávkou. Že prý se přišly podívat, protože slyšely nějaký křik. Přijíždí záchranka. Předávám informace. Přebírají si ho. Krev na chodníku nikdo neřeší. Chci někoho zavolat, protože přes den se tu pohybují školáci a o žloutenku nikdo nestojí. Ale vidím vyjíždět auto hasičů, tak ho zastavuji a kluci slibují, že to spláchnou…