Kostelní 24, 170 00 Praha 7    tel: 732 377 537    info@zdrsem.cz

Sledujte nás na Facebook

Aktuality
hello

Na autobusové zastávce

Jedu okolo Penny v Horšovském Týně, vracím se z očkování a čipování psa. Vedle Penny je autobusová zastávka. Najednou vidím, jak bezvládné tělo padá na zem směrem k našemu autu, hlava dopadá na chodník a vycákne docela dost krve. Asi jako ve filmu. Do toho se ozve křik.

Dopravní nehoda stručně

Ahoj všichni ZDRSEM, chtěla bych aspoň touto cestou poděkovat za přípravu na situace, kdy "rozhodují okamžiky". Zúčastnila jsem se loni vašeho kurzu pořádaného pod hlavičkou Adventury. Už tehdy se mi výuka líbila a měla jsem pocit, že to byl smysluplně využitý čas bez ohledu na to, že jsem potřebovala potvrzení pro vedení dětského tábora.

Opilý řidič vás smete i se stojícím autem

Zdrsemáci moji zlatí, dnes večer jsem byla svědkem dopravní nehody :-(. Tak vám to musím hned dát vědět. Celou nehodu jsem viděla z chodníku.

Proletěl 15 metrů vzduchem

Ahoj, tak ti(*) otřesená píšu, jak jsem asistovala u bouračky… Jedu si takhle hezky autobusem na předním sedadle, učím se na zkoušku, v Braníku a najednou prdho u nohou se mi válí spolucestující. Kouknu na ně a pak ven, abych zjistila, o čeho jsme to vlastně narazili... tak deset metrů před náma na silnici někdo leží.

První pomoc po drátě, aneb maminka nedýchá, co mám dělat?!

Milí Zdrhsemáci, všechny vás zdravím a omlouvám se, že čajovnu nestíhám, ale za dva týdny letím do Nepálu okouknout jejich hory a tak mám napilno.

Víkend za všechny prachy, aneb resuscitace po pařbě a bez guláše…

Záměrně píšu v množném čísle, protože jsme byli perfektně sehraný tým a pokud to šlo, vzájemně se střídali…

Na basketu se přece neumírá na srdce

Ahoj Honzo, co víc napsat? Hrál se zápas a najednou jsem slyšela ránu, jak někdo spadnul - což si při souboji pod košem stává, takže jsem tomu zas tak moc nevěnovala pozornost. Když se po pár vteřinách nezvedl, bylo to divné. Rozhodčí to odpískal, spoluhráči mu pak pomáhali na nohy a on se složil znovu.

Pod rolbou

Ahoj, tak jsem si hned vyzkoušel, co jste mě na podzim naučili... Rolba cestou na horskou chatu měla poruchu, vysadily ji brzdy a než se ji podařilo zastavit, tak odcouvala asi 10 metrů a zůstala pod ní holka, normálně pod pásem.

Drobnička na zastávce

První reálná ZDRSEMOVá (pro neznalé záchranářská, respektive prvně pomocní) zkušenost.
Bezdomovec, opilý. Pád na schodech, poranění hlavy, otřes mozku spíše ne, při vědomý, schopen komunikace. Metro Dejvická, schody směr autobusy na Vítězném náměstí.

Resuscitace autobusem sraženého chodce

Zdravím Vás všechny a posílám příhodu z uplynulého víkendu... Vím, že je zvláštní, že ho posílám zase já, ale já to asi prostě nějak přitahuju nebo co, už by se mě to ale mohlo pustit...

Na basketu se přece neumírá na srdce

17.2.

Ahoj Honzo, co víc napsat? Hrál se zápas a najednou jsem slyšela ránu, jak někdo spadnul - což si při souboji pod košem stává, takže jsem tomu zas tak moc nevěnovala pozornost. Když se po pár vteřinách nezvedl, bylo to divné. Rozhodčí to odpískal, spoluhráči mu pak pomáhali na nohy a on se složil znovu.

To už někdo volal záchranku a já tam, klidným krokem, došla (klidným ne ani tak proto, že nás to učíte, ale proto, že jsem si říkala, to nemůže být pravda, že jde o 1. pomoc). Zakloněná hlava byla věc, co mi naskočila hned a vůbec jsem o ní nepřemýšlela. Chvíli to vypadalo, že je v křeči, ale pak to skončilo... Byli tam tací, co chtěli vytahovat jazyk nebo dávat něco mezi zuby, ale brzy toho nechali. Už nevím, kdo první usoudil, že fakt nedýchá a začal s masáží. Já jen celou dobu klečela u něj a držela jsem zakloněnou hlavu. A aspoň slovně jsem se snažila uklidňovat tělocvikáře, který to měl celé na starosti. Když chvíli dýchal, tak jsem zkusila i "dloubnout" pod ucho - ale nic (jo, i vzpomínka na "borce" se mi vybavila). Měřením tepu se nikdo nezdržoval.
Jinak to bylo přesně, jak nás učíte - do telefonu jsme dostávali instrukce, co dělat, a podle nich jsme se řídili. Dokonce i frekvenci, jak rychle dělat masáž, jsme dostávali. Na poměr 30:2 jsem si vzpomněla, ale dýchat do Ambumana a do skutečného člověka je fakt rozdíl, na to jsem odvahu nenašla. Nikdo z nás. Chvílemi to vypadalo, že dýchá, ale pak jen chrčel, takže se masírovalo až do příjezdu záchranky. Ta ho 20 minut oživovala a pak ho odvezli.
Teď jen vím, že je na JIPce, ale víc ne. Při basketu člověk čeká nějaké výrony, zlomeniny či vykloubeniny, ale ne, že tam opravdu půjde o život. Příští týden se hraje znovu, nevím, jestli se mi chce se znovu zúčastnit (basket jsem totiž dlouho nehrála a v pondělí jsem tam šla zcela výjimečně).
Trochu si vyčítám, že jsem mohla udělat víc. Cítila jsem odpovědnost - mám přece Zdrsem, musím něco udělat, na druhou stranu jsem si říkala - je tady tolik lidí, zodpovědný tělocvikář, nebudu dělat, že jsem nejlepśí, všechno znám a všechno beru na sebe. To mi asi na mé reakci vadí nejvíc. A to, jak jsem nemohla uvěřit skutečnosti, že ten člověk vážně umírá a je potřeba dělat všechny ty věci, co jsme nacvičovali. :o(
Díky za rady. Jo, vypovídat se mi pomáhá, i když zatím to dělám bez cukrárny. Taky mi pomohlo se doma vybrečet :o) Jakou další pomoc na to Zdrsem má?
Kačka Pojkarová