Kostelní 24, 170 00 Praha 7    tel: 732 377 537    info@zdrsem.cz

Sledujte nás na Facebook

Aktuality
hello

Na autobusové zastávce

Jedu okolo Penny v Horšovském Týně, vracím se z očkování a čipování psa. Vedle Penny je autobusová zastávka. Najednou vidím, jak bezvládné tělo padá na zem směrem k našemu autu, hlava dopadá na chodník a vycákne docela dost krve. Asi jako ve filmu. Do toho se ozve křik.

Dopravní nehoda stručně

Ahoj všichni ZDRSEM, chtěla bych aspoň touto cestou poděkovat za přípravu na situace, kdy "rozhodují okamžiky". Zúčastnila jsem se loni vašeho kurzu pořádaného pod hlavičkou Adventury. Už tehdy se mi výuka líbila a měla jsem pocit, že to byl smysluplně využitý čas bez ohledu na to, že jsem potřebovala potvrzení pro vedení dětského tábora.

Opilý řidič vás smete i se stojícím autem

Zdrsemáci moji zlatí, dnes večer jsem byla svědkem dopravní nehody :-(. Tak vám to musím hned dát vědět. Celou nehodu jsem viděla z chodníku.

Proletěl 15 metrů vzduchem

Ahoj, tak ti(*) otřesená píšu, jak jsem asistovala u bouračky… Jedu si takhle hezky autobusem na předním sedadle, učím se na zkoušku, v Braníku a najednou prdho u nohou se mi válí spolucestující. Kouknu na ně a pak ven, abych zjistila, o čeho jsme to vlastně narazili... tak deset metrů před náma na silnici někdo leží.

První pomoc po drátě, aneb maminka nedýchá, co mám dělat?!

Milí Zdrhsemáci, všechny vás zdravím a omlouvám se, že čajovnu nestíhám, ale za dva týdny letím do Nepálu okouknout jejich hory a tak mám napilno.

Víkend za všechny prachy, aneb resuscitace po pařbě a bez guláše…

Záměrně píšu v množném čísle, protože jsme byli perfektně sehraný tým a pokud to šlo, vzájemně se střídali…

Na basketu se přece neumírá na srdce

Ahoj Honzo, co víc napsat? Hrál se zápas a najednou jsem slyšela ránu, jak někdo spadnul - což si při souboji pod košem stává, takže jsem tomu zas tak moc nevěnovala pozornost. Když se po pár vteřinách nezvedl, bylo to divné. Rozhodčí to odpískal, spoluhráči mu pak pomáhali na nohy a on se složil znovu.

Pod rolbou

Ahoj, tak jsem si hned vyzkoušel, co jste mě na podzim naučili... Rolba cestou na horskou chatu měla poruchu, vysadily ji brzdy a než se ji podařilo zastavit, tak odcouvala asi 10 metrů a zůstala pod ní holka, normálně pod pásem.

Drobnička na zastávce

První reálná ZDRSEMOVá (pro neznalé záchranářská, respektive prvně pomocní) zkušenost.
Bezdomovec, opilý. Pád na schodech, poranění hlavy, otřes mozku spíše ne, při vědomý, schopen komunikace. Metro Dejvická, schody směr autobusy na Vítězném náměstí.

Resuscitace autobusem sraženého chodce

Zdravím Vás všechny a posílám příhodu z uplynulého víkendu... Vím, že je zvláštní, že ho posílám zase já, ale já to asi prostě nějak přitahuju nebo co, už by se mě to ale mohlo pustit...

Resuscitace autobusem sraženého chodce

17.2.

Zdravím Vás všechny a posílám příhodu z uplynulého víkendu... Vím, že je zvláštní, že ho posílám zase já, ale já to asi prostě nějak přitahuju nebo co, už by se mě to ale mohlo pustit...

Hned na úvod bych chtěla velké poděkování ZDrSEMu nejen za to, že jsem díky vám v sobotu věděla, co mám dělat, ale hlavně za to, že jsem měla na klíčích pytlíček s rukavicemi, bez kterých bych si při té nehodě ani neškrtla...

V sobotu v poledne sedáme do auta a vyrážíme na svatbu kamarádů, na Lihovaru (kdo neznáte Prahu, je to kousek od Smíchovského nádraží) dáváme přednost autobusu, ale v tu chvíli si všímáme pána ve vozovce, na kterého se autobus řítí. Řidič nestíhá zareagovat a nabírá (zřejmě opilého bezdomovce) předním rohem a odhazuje ho směrem k našemu autu. Okamžitě vytahuju rukavice a lezu z auta. Pravda - na krok zpět jsem si sice vzpomněla a zkontrolovala bezpečnost okolí, další auta, atd., nicméně z auta jsem vyběhla a v zápětí uklouzla na šikmé vozovce a trochu si odřela nohu, což nebylo zrovna ideální vzhledem k množství krve, ve kterém jsem se následně pohybovala. Ale styku s ní se mi naštěstí podařilo zabránit, takže dobré. Pán ležel na boku, z uší se mu valila krev jako když vám uteče hrnec na plotně, podezření na silné zranění hlavy, páteře a kdo ví čeho ještě bylo na mě vážně moc. Nicméně díky ZDrSEMu jsem automaticky nasadila buldoka na krk a kontrolovala dechu. Pán nekomunikoval, z počátku se snažil zvedat hlavu a dýchal, ale asi po minutě přestal dýchat. Takže nastalo otočení a resuscitace, samozřejmě jsem do něho nedýchala, pouze masírovala. Záchranka přijela rychle, asi za 6-7 minut, ale pro mě to byla pekelně dlouhá doba! Navíc vzhledem ke kaluži krve kolem, nebylo ani možné si k resuscitaci kleknout, takže poloha, kterou mi situace dovolila byla dost vysilující a nepohodlná. Byla jsem vážně ráda, že jsem měla alespoň uzavřené boty a ne páskové sandály, do kterých by se krev dostala jak nic. Při začátku resuscitace mě ale čekalo další překvapení - při každém stisknutí praskalo jedno žebro za druhým, z čehož sem začala trochu zmatkovat a nedokázala si vybavit správný rytmus. Ačkoliv to zní asi legračně, ze všech sil jsem se snažila
vybavit si "Staying alive" ale prostě to nešlo a nešlo. Naštěstí kousek vedle stál Michal (manžel) mluvící s dispečerkou záchranky a všiml si mého pomalého tempa. Zavolal na mě "rychlejc!" a začal mi ho udávat slovně "teď...teď...teď..." a tak jsme ho udrželi až do příjezdu záchranky. Záchranka si ho převzala, policie nás vyslechla, odjeli jsme, večer volali, že pán zemřel na místě, že už se jim nepodařilo ho oživit a chtěli další výpověď. Zranění byla tak závažná, že neměl prý šanci... Ještě nás čeká výslech od kriminálky, prý někdy tento týden.
Ještě jednou moc děkuju ZDrSEMu, že jsem mohla být aspoň něco platná, přestože život jsem bohužel nezachránila. A hlavně - BEZ RUKAVIC UŽ ANI RÁNU!!!

Jedno malé doporučení ode mě - pouštějte na kurzech častěji "Staying alive", ať to účastníkům leze při odjezdu i ušima. V sobotu by se mi to opravdu hodilo. A více zdůrazňujte Honzovo "k nehodě se neběhá, k nehodě se chodí" - to je pro mě taky důležitá věta.

Jedno malé doporučení výrobcům resuscitačních panen - měli by vymyslet systém simulující praskání žeber při resuscitaci, protože to mě vyvedlo z míry opravdu hodně. Kdyby prasklo jedno, dvě, ještě by to šlo. Ale pánovi praskalo jedno za druhým, takže jsem se při každém dalším stisku bála, že se propadnu až na silnici. To bylo opravdu nechutný a asi nejvíc stresující z celé situace...
Tak jo, to je ode mě vše, můj první (a pevně doufám, že na hodně hodně dlouho poslední) zásah neskončil happy-endem. Říká se, že "zážitek nemusí být vždy pozitivní, hlavně když je silnej", tak nevím, zda se to dá nasadit i na tuhle situaci... Mějte se všichni moc krásně a opatrujte se!

Jana Tylová