Kostelní 24, 170 00 Praha 7    tel: 732 377 537    info@zdrsem.cz

Sledujte nás na Facebook

Aktuality
hello

Polštářek pod hlavu

Mýtus: „Dejte mu někdo něco pod hlavu, ať tu tak neleží na té tvrdé zemi“

Asi všichni víme, jak nepohodlné je ležet hlavou na tvrdé zemi. Od mala si zvykáme na skutečnost, že ležící lidé si téměř vždy pod hlavou dávají polštář nebo něco, co plní jeho funkci. Kolik z nás se cítí dobře při spánku, aniž bychom si předtím dali pod hlavu alespoň malý polštářek, sbalenou bundu nebo alespoň vlastní ruku? To bude jeden z důvodů, proč většinou nevidíme rádi nikoho, kdo kvůli nemoci či zranění leží na zemi jen tak. Velmi často chceme nějak pomoci, ale jsme zcela bezradní v tom jak na to. Nevíme-li si rady, alespoň se snažíme o zvýšení komfortu. A co je tou první a nejjednodušší věcí, kterou lze člověku učinit chodník pohodlnějším? Jasně, právě polštářek. Proto znovu a znovu nadzvedáváme bezvědomým hlavy a podsouváme pod ně své svršky a vůbec cokoli, co vypadá dostatečně měkké, aby se na tom dalo pohodlně ležet.

Je tady někde lékař?

Tahle rada zní dobře, koneckonců lékař je právě tím, koho potřebujeme. Kde se tedy vloudila chybička?

Představte si možnou situaci. Jdete po ulici a najednou vidíte, jak se před vámi jdoucí člověk zhroutí z ničeho nic k zemi. Nejste jediný, kdo to vidí. Jste však jediný, kdo se nad ležícím pánem sklání. A teď, teď přichází ta chvíle. Vstáváte a pokládáte rychle se tvořícímu davu diváků tu otázku.

Drogy v lízátkách

Mýtus: Děti si musí dávat pozor na lidi, kteří postávají před školami a nabízí jim lízátka. Může se totiž jednat o dealery drog, kteří si takto nenápadně připravují své budoucí zákazníky tím, že jimi nabízená lízátka obsahují drogy.

Klíštěnky

Mýtus?: "Odhalíme-li na sobě klíště, vyndáme ho a nalepíme na kus papíru (tzv. klíštěnkuJ) nebo si ho někam schováme, abychom ho následně mohli vzít k paní doktorce, která zajistí jeho vyšetření, zda nešlo o infikovaného jedince."

Kašlem proti infarktu

Jak přežít infarkt pomocí kašlání – mýtus posledních let, kolující ve stále nových a nových vlnách po netu. V textu se dozvídáme, že začneme-li velmi energicky kašlat, je určitá šance neztratit vědomí, a tak nějak se buď uzdravit úplně nebo se aspoň prokašlat až do nemocnice.

Jak to tedy je?

Je to úplná blbost? Ne, pověstné zrníčko pravdy by se najít dalo (a snad proto se tenhle mýtus tak úporně brání svému vymýcení).

Léčba šoku je mýtus

Tak jako před mnoha lety, vracíme se k mýtu s velkým M, samotnému děsivému šoku. Tentokrát nechci zpochybnit pouze osvědčené tichoteplotišení ..., ale rovnou celý pojem šoku. Začnu od léčby a třeba se v dalším pokračování opřu i do samotného názvu.

Proč je léčba šoku mýtus? Protože neexistuje. "Léčba šoku" je slovní obrat totožný s obratem "léčba nemoci". Každému je vcelku jasné, že vyťukat si na Googlu léčba nemoci nepovede k nalezení univerzálního léku na všechny nemoci. Hovoří se o mnoha nemocích a léčba je, kupodivu, u každé jiná.

Klíštěnky

18.2.

Mýtus?: "Odhalíme-li na sobě klíště, vyndáme ho a nalepíme na kus papíru (tzv. klíštěnkuJ) nebo si ho někam schováme, abychom ho následně mohli vzít k paní doktorce, která zajistí jeho vyšetření, zda nešlo o infikovaného jedince."

Se skladováním odstraněných klíšťat "ve velkém" se můžeme čas od času setkat také na dětských táborech, kde zodpovědní zdravotníci nejen že podrobně zapisují časy a místa, odstranění klíštěte, ale mnohdy si hýčkají i svou vlastní "klíštělogickou zahradu" zvířátek vylepovaných do přílohy zdravotnické dokumentace nebo strašidelně se vznášejících v lihu.

Jak to tedy s těmi klíštěcími mrtvolkami je ve skutečnosti? Je to mýtus nebo není?

Je a není. Představa, že vám praktický lékař zajistí vyšetření klíštěte, není reálná. On se bude starat o vás, a na vyšetření namísto klíštěte pošle vaši maličkost. Je tu ale jistá šance, že vám dá kontakt na laboratoře, které v dnešní době rozbory jednotlivých klíšťat zajišťují.

V jaké formě je dobré klíšťata do laboratoře dopravit? Odpovědi příslušných pracovišť se dost liší (extrémní je požadavek živého nebo alespoň skoro živého klíštěte na kousku trávy či vlhké vaty, udržovaného v chladu). V celku se zdá, že klíště může být živé, mrtvé, v lihu, ve slivovici, vyschlé, placaté a cokoli na ten způsob. Alespoň jedna z komerčních laboratoří se dušuje, že to všechno je pro ně použitelné. Jediné, čeho se po zkušenostech děsí, je klíště přelepené izolepou.

Běžné je zjištění přítomnosti původců boreliózy, ale je možný i test na klíšťovou encefalitidu a ehrlichiózu. Vyšetření, které (v závislosti na tom po jaké chorobě pátráte a konkrétní laboratoři) stojí 400-700 Kč, není hrazené žádnou zdravotní pojišťovnou.

Závěr:

Co tedy dělat? Odstraňte zakousnuté klíště co nejdříve po zakousnutí a co nejrychleji (seškrábnout či vytrhnout - více o odstraňování klíšťat ve starších mýtech). Ranku vydesinfikujte něčím jodovým, například Betadinou nebo Jodisolem. Desinfekce má v tomto případě smysl nejen kvůli tomu, že klíště je "špinavé". Mikroby způsobující borelii se totiž nějakou dobu ještě drží v okolí ranky a jód je má ještě šanci zničit. A zkuste nezapomenout, že jste to klíště měli. V případě pozdějších zdravotních potíží o tom informujte svého lékaře.

Jste-li zdravotník na táboře, jste povinni informaci o odstraněných klíšťatech (konkrétněji celou zdravotní dokumentaci) uchovávat půl roku a předat ji rodičům. Jestli jim k tomu přidáte několik exponátů v lihu, je na vás. Maximálně vás budou pokládat tak trochu za exota, ale váš kredit zodpovědného zdravotníka nesporně stoupne (zejména když jim k tomu dáte i informaci, proč jim proboha dáváte něco tak odporného a co se s tím dá dělat).

No a jestli potom klíště někam posílat? To už je jen na vás. Neodradí-li vás cena rozboru ani skutečnost, že nakažené klíště vás nemuselo nutně nakazit (i když průběžné výsledky laboratoří označují přibližně polovinu klíšťat za nakažené), tak hurá do toho. Více informací o můžete získat například na {www.kliste.cz}.