Kostelní 24, 170 00 Praha 7    tel: 732 377 537    info@zdrsem.cz

Sledujte nás na Facebook

Aktuality
hello

Polštářek pod hlavu

Mýtus: „Dejte mu někdo něco pod hlavu, ať tu tak neleží na té tvrdé zemi“

Asi všichni víme, jak nepohodlné je ležet hlavou na tvrdé zemi. Od mala si zvykáme na skutečnost, že ležící lidé si téměř vždy pod hlavou dávají polštář nebo něco, co plní jeho funkci. Kolik z nás se cítí dobře při spánku, aniž bychom si předtím dali pod hlavu alespoň malý polštářek, sbalenou bundu nebo alespoň vlastní ruku? To bude jeden z důvodů, proč většinou nevidíme rádi nikoho, kdo kvůli nemoci či zranění leží na zemi jen tak. Velmi často chceme nějak pomoci, ale jsme zcela bezradní v tom jak na to. Nevíme-li si rady, alespoň se snažíme o zvýšení komfortu. A co je tou první a nejjednodušší věcí, kterou lze člověku učinit chodník pohodlnějším? Jasně, právě polštářek. Proto znovu a znovu nadzvedáváme bezvědomým hlavy a podsouváme pod ně své svršky a vůbec cokoli, co vypadá dostatečně měkké, aby se na tom dalo pohodlně ležet.

Je tady někde lékař?

Tahle rada zní dobře, koneckonců lékař je právě tím, koho potřebujeme. Kde se tedy vloudila chybička?

Představte si možnou situaci. Jdete po ulici a najednou vidíte, jak se před vámi jdoucí člověk zhroutí z ničeho nic k zemi. Nejste jediný, kdo to vidí. Jste však jediný, kdo se nad ležícím pánem sklání. A teď, teď přichází ta chvíle. Vstáváte a pokládáte rychle se tvořícímu davu diváků tu otázku.

Drogy v lízátkách

Mýtus: Děti si musí dávat pozor na lidi, kteří postávají před školami a nabízí jim lízátka. Může se totiž jednat o dealery drog, kteří si takto nenápadně připravují své budoucí zákazníky tím, že jimi nabízená lízátka obsahují drogy.

Klíštěnky

Mýtus?: "Odhalíme-li na sobě klíště, vyndáme ho a nalepíme na kus papíru (tzv. klíštěnkuJ) nebo si ho někam schováme, abychom ho následně mohli vzít k paní doktorce, která zajistí jeho vyšetření, zda nešlo o infikovaného jedince."

Kašlem proti infarktu

Jak přežít infarkt pomocí kašlání – mýtus posledních let, kolující ve stále nových a nových vlnách po netu. V textu se dozvídáme, že začneme-li velmi energicky kašlat, je určitá šance neztratit vědomí, a tak nějak se buď uzdravit úplně nebo se aspoň prokašlat až do nemocnice.

Jak to tedy je?

Je to úplná blbost? Ne, pověstné zrníčko pravdy by se najít dalo (a snad proto se tenhle mýtus tak úporně brání svému vymýcení).

Léčba šoku je mýtus

Tak jako před mnoha lety, vracíme se k mýtu s velkým M, samotnému děsivému šoku. Tentokrát nechci zpochybnit pouze osvědčené tichoteplotišení ..., ale rovnou celý pojem šoku. Začnu od léčby a třeba se v dalším pokračování opřu i do samotného názvu.

Proč je léčba šoku mýtus? Protože neexistuje. "Léčba šoku" je slovní obrat totožný s obratem "léčba nemoci". Každému je vcelku jasné, že vyťukat si na Googlu léčba nemoci nepovede k nalezení univerzálního léku na všechny nemoci. Hovoří se o mnoha nemocích a léčba je, kupodivu, u každé jiná.

Polštářek pod hlavu

18.2.

Mýtus: „Dejte mu někdo něco pod hlavu, ať tu tak neleží na té tvrdé zemi“

Asi všichni víme, jak nepohodlné je ležet hlavou na tvrdé zemi. Od mala si zvykáme na skutečnost, že ležící lidé si téměř vždy pod hlavou dávají polštář nebo něco, co plní jeho funkci. Kolik z nás se cítí dobře při spánku, aniž bychom si předtím dali pod hlavu alespoň malý polštářek, sbalenou bundu nebo alespoň vlastní ruku? To bude jeden z důvodů, proč většinou nevidíme rádi nikoho, kdo kvůli nemoci či zranění leží na zemi jen tak. Velmi často chceme nějak pomoci, ale jsme zcela bezradní v tom jak na to. Nevíme-li si rady, alespoň se snažíme o zvýšení komfortu. A co je tou první a nejjednodušší věcí, kterou lze člověku učinit chodník pohodlnějším? Jasně, právě polštářek. Proto znovu a znovu nadzvedáváme bezvědomým hlavy a podsouváme pod ně své svršky a vůbec cokoli, co vypadá dostatečně měkké, aby se na tom dalo pohodlně ležet.

Skutečnost je ovšem taková, že tohle „zvýšení komfortu“ bývá zároveň bohužel poslední službou, kterou ležícímu člověku můžeme poskytnout. Dobrý úmysl v tomhle případě nestačí.

Kdy polštářek pod hlavu dát můžeme? Zcela bez obav můžeme být ve všech případech, kdy si s námi zraněný nebo nemocný člověk povídá, představa polštářku se mu líbí a není důvod se bát úrazu páteře.

Kdy naopak podkládání hlavy čímkoli doslova zabíjí? Uvědomme si, že člověk, který leží a není schopen s námi komunikovat, na tom není moc dobře. Je pravděpodobné, že přestože je zatím schopen dýchat (pokud nedýchá a nereaguje na podněty, přistupujete k resuscitaci) i bez záklonu hlavy, může to být jen tak tak. Pokud takovému člověku zakloníme hlavu, bude se mu dýchat určitě lépe. No a pokud mu ji naopak předkloníme, bude se mu dýchat hůř nebo taky nebude moci dýchat vůbec. A to je právě ta chvíle, kdy vložení polštářku pod hlavu stačí na zabití někoho, kdo zrovna není schopen se o sebe sám postarat, natož se nějak bránit.

Závěr: Člověku v bezvědomí raději hlavu jednoduše zakloňme. Polštářek pod hlavu patří do rakve a není tedy nutné, aby ho lidé dostávali dříve, než je nutné.